S provozem těchto vleků byly spojeny specifické úkony: Specialitou například bylo odkládání použitých talířových závěsů do pytle na konci vleku, který pak některý z lyžařů svezl zpět k dolní stanici. Tento způsob manipulace se závěsy již na žádném z pozdějších typů vleků nebyl používán. Podobně tak již později nebyly stavěny vleky, na které se lyžaři připínali pomocí opasků - jejich používání vyžadovalo určitou míru zručnosti, protože při občasném selhání odpojení u horní stanice lyžaři nezbývalo, než si opasek co nejrychleji svléci, dříve, než byl unašeč vtažen do vratného lanáče (kola). Další požadavky byly kladeny na obsluhu vleku, která po každém dni revidovala bubínky, které ne vždy správně zachytily a navinuly struny od uvolněných závěsů.Kvůli relativně nízké dopravní rychlostí (1,5 m/s), malé přepravní kapacitě (zpravidla 120 osob za hodinu) a výše uvedeným možným komplikacím spojeným s provozem byl koncept Turdusu celkem brzy považován za přežitý. Ten na Málinném byl v roce 1962 nahrazen kotvovým vlekem Transporta VL-1000 vedeným v o něco delší trase (tento vlek byl později nahrazen dodnes provozovanou zalomenou Tatrapomou H). Samotný Turdus z Málinného pak dosloužil na Jahodné u Košic. Podobný osud potkal také Turdus vyřazený na Bezovci, který po rekonstrukci ružomberskými nadšenci, kterou bylo dosaženo např. zdvojnásobení jeho přepravní kapacity, ještě sedm let sloužil na dnes již nevyužívaném svahu na Podsuché ve Velké Fatře. Vydáno: 19.1.2019
Aktualizace:
-
