Stejně jako v případě dalších vleků tohoto typu bylo pro jeho vybudování zapotřebí nemalé vynalézavosti s využitím materiálu dostupného v daném regionu. Celkem 40 odlitků zvratek, ke kterým se poté ještě přivázala padáková šňůra a prkýnko, dodala TJ Gottwaldov. Strojovnu vleku chránil plechový box původně určený pro sklad uhlí u hasičské zbrojnice. Pro konstrukci podpěr byly použity vyřazené trubky z MEZ Brumov, které nesplňovaly minimální pevnost pro původní účel svého využití. Protože byly tyto kusy krátké, každá vertikální trubka podpěr vznikla navařením čtyř dílů. Oproti jiným zvratkovým vlekům, které pro konstrukci podpěr využívaly většinou lešenářské trubky o průměru 48 mm, byly trubky použité ve Sv. Štěpáně většího průměru 70 mm se silnějšími stěnami.
Aby bylo lyžování zastřešeno nějakou institucí, vznikl při TJ Sokol Bylnice lyžařský oddíl. Po uvedení vleku do provozu postupně docházelo k jeho dílčím úpravám. Nahrazen byl motor – nový i s převodovkou pocházel z dřevařského závodu v Bylnici. Dále došlo k výměně pohonné konstrukce s lanovnicemi, pro které bylo využito kolo z tanku získané z nedalekého vojenského skladu ve slovenské Nemšové. Aby byl vlek veden po okraji pozemků, jeho trasa se původně po cca 100 m lomila doprava. U zvratkových vleků nebyl problém lomit trasu vleku doleva přes horizontální kladku (např. vleky Jelenovská, Soláň, Velké Karlovice, Kohútka, Velká Javořina atd.), kterou zvratka hladce objela zprava. Lom doprava však představoval technický problém. Ve Sv. Štěpáně se trasa lomila přes dvě podpěry s klasickými vertikálními kladkami. Protože byly tyto kladky mělké, lano z nich často při průjezdu zvratky vypadávalo. Proto byla z vnější strany na kladku doinstalována plechová hvězdice. Ta nebyla pevně spojena s kladkou a pootočila ji jen projíždějící zvratka, jejíž pozice včetně polohy lana byla díky zapadnutí mezi hroty hvězdice stabilizována. Toto řešení bylo zcela unikátní (zvratkový vlek s lomem doprava fungoval i na Soláni, kde byl lom řešen prostřednictvím kladky zešikmené pod úhlem cca 40°). Po několika letech byla trasa vleku napřímena přesunutím spodní části jeho trasy.
Na svahu střední obtížnosti (100 m převýšení) se učily lyžovat nejen místní děti, ale konaly se zde OKZ (okresní kontrolní závody mládeže) a oblíbené karnevaly.
Úpadek nastal po roce 1989. V té době se dělil TJ Sokol Bylnice a lyžařský oddíl již nedostal finanční podporu, na které byl provoz vleku závislý (za vlek se platilo odpolední jízdné jen 10 Kčs). Navíc klesal zájem lyžařů, kteří mohli navštěvovat modernější lyžařské areály a také vyjíždět do zahraničí. Vlek byl v provozu naposledy cca v roce 1992. Postupně z vleku zmizelo lano, části podpěr a vratná stanice. Ta byla odstraněna, protože byla upevněna za vrostlý buk, který byl pokácen. Zbytek vleku bude z terénu odstraněn v nejbližších měsících.
Vlekem ve Svatém Štěpáně se inspirovali v nedaleké slovenské obci Horné Srnie (vlek Rajkovec) a také v obci Šanov, které byla darována technická dokumentace.
Poděkování za detailní informace o vleku patří panu Aloisi Tománkovi. Pan A.Tománek vlek zkonstruoval a také provozoval. Poděkování patří také jeho synovi Františkovi, který nám doplnil řadu dalších zajímavostí. Vydáno: 13.6.2021
Aktualizace:
