Zájemců o lyžování přibývalo a kapacita lyžařského vleku přestávala stačit. Proto bylo rozhodnuto o stavbě 150 m dlouhého dětského vleku (na mapě vlek č. 5) a vleku č. 3, jehož nástupní stanice byla umístěna v místě lomu vleku č. 1 a dále vedly vleky paralelně na společných podpěrách, kdy vlek č. 1 měl konečnou stanici u chaty Soláňka a vlek. č. 3 vedl až na vrchol Soláň. V roce 1971 započala výstavba chaty Soláňky a o dva roky později se začaly stavět vleky č. 4 a 2, který byl se svou délkou 533 m zároveň nejdelším vlekem ve středisku. Trasa tohoto vleku byla v polovině zalomena doleva. V roce 1976 bylo hotovo. Svahy se stále upravovaly pomocí lopat, krompáčů, lyží, a to až do roku 1981, kdy byla zakoupena rolba Lavina PL 1000, původně určená pro přepravu lyžařů, ale s pomocí přípojných válců sloužila i pro úpravu svahu. V roce 1986 se členové oddílu shodli, že stávající zvratkové vleky jsou již zastaralé a z bezpečnostního hlediska překonané. Proto byly o tři roky později postaveny dva nové vleky – dvoukotva BLV-2 a jednomístný bubínkový vlek BLV-0, oba od Metasportu Ostrava.
Staré zvratkové vleky č. 2 a 4., které obsluhovaly stejnou sjezdovku jako nové vleky, přestaly být používány, ale zůstaly v terénu. Vleky č. 1 a 3 dále sloužily, a to až do roku 1998, kdy byly z terénu odstraněny. Tím ale došlo k závažnému problému s nedostatečnou přepravní kapacitou. Navíc zůstala bez obsluhy sjezdovka u chaty Soláňka, a proto bylo rozhodnuto o stavbě vleku EPV 300 vedoucího v bývalé trase vleku č. 3. Horní stanice se nacházela u chaty Soláňka, tzn. pod vrcholem Soláň, na který se muselo vyšlapat. Takto to fungovalo až do roku 2000, kdy byl od obce Hutisko-Solanec zakoupen vlek Tatrapoma P, který již vedl až na vrchol Soláň. Odstraněním vleku č.1 však vznikl problém pro závodníky lyžařského klubu, protože u tréninkového svahu, vedoucího z vrcholu Soláň ke spodní stanici bývalého vleku č.1, nebyla přímá trasa vlekem na vrchol Soláň a závodníci museli nejdříve vyjet vlekem BLV-2 na Gigulu a poté sjet k nové Tatrapomě. Proto byl mezi bývalou strojovnu vleku č.1 a spodní stanicí Tatrapomy přesunut vlek EPV 300. Toto řešení se moc neosvědčilo a po krátké době byl vlek přemístěn. Nějakou dobu se používal jako přibližovák od sezonního parkoviště k cestě, po níž se sjíždělo k Soláňce. Později byl prodán lyžařům z obce Korňa na Slovensku.Posledním velkým projektem klubu TJ Rožnov pod Radhoštěm bylo vybudování zasněžování. Následně v roce 2009 došlo k prodeji areálu novému majiteli. V dnešních dnech se ve středisku se nacházejí tři vleky s celkovou přepravní kapacitou 2820 osob/hod a celkovou délkou 1580 m. Informace za historie areálu nám laskavě poskytl dlouholetý člen TJ Rožnov pod Radhoštěm a autor publikace Jak běžel čas pod vrcholem Soláně pan Jaroslav Horák. Další detaily z poslední dekády historie areálu pod vedením TJ ochotně sdělil pan Jiří Borák, který se podílel na fungování areálu od roku 1990 jako vlekař, rolbař a vedoucí lyž. oddílu TJ. Vydáno: 14.12.2022
Aktualizace:
-
