VÍTKOVICE - JANOVA HORA.
Vedle různých turistických cílů dosud zůstává nedoceněn potenciál našich lyžařských skanzenů. Skupiny původních lyžařských zařízení v četných zákoutích našich hor mohu sloužit jako atraktivní venkovní expozice. Jednu takovou najedeme v katastru Vítkovic v Krkonoších, konkrétně na západním svahu Janovy hory, kde si lze v rámci dvoukilometrové vycházky prohlédnout hned osm nefunkčních lyžařských zařízení v různých stadiích rozkladu. Z nich celých šest představují kotvičkové vleky, jejichž stáří lze odhadovat na 40-50 let.
Těsně vedle dosud provozovaného areálu se dvěma vleky Janova hora (Michálek DOUBLE a Metasport TLV, na mapě vyznačeny modře) jsou v terénu k nalezení podpěry bezmála 200 m dlouhého kotvičkového vleku Transporta VL 200, který na své trase překonával převýšení přes 40 m (na mapě označen písmenem A). Právě u tohoto vleku se nám podařilo potkat majitelku přilehlé chaty, která nám poskytla informace o jeho historii. Vlek původně provozovaný podnikovou chatou po jejím přechodu do soukromého vlastnictví využívali místní, kteří mohli dle libosti využívat rozsáhlého lučního terénu, a to včetně nočního lyžování, pro které bylo na podpěry nainstalováno elektrické osvětlení. Na základě pokynu KRNAPu byl během své existence vlek z estetických důvodů přesunut o několik desítek metrů severněji, což bylo zároveň využito i k mírnému prodloužení jeho trasy směrem vzhůru. Provoz podobných zařízení se však v posledních letech stal z důvodu legislativních změn problematickým, k útlumu provozu pak také kromě mírnějších zim přispěla nepříjemná zranění vzniklá uživatelům při používání vleku (zlomené prsty či dokonce amputované články prstů). Z vleku bylo posléze svěšeno i lano, protože ač bylo na letní období přesouváno do zvýšené polohy na kovové nástavby podpěr, omezovalo průjezd některých vozidel (např. smetlo kola připevněná na zahrádce automobilu). Posledních osm let již vlek nebyl spuštěn, ale v terénu po něm zůstávají obě stanice, chátrající nástupiště, a podpěry s již zmíněnými konstrukcemi na odložení lana přes léto a osvětlením. Právě osvětlení zůstává do dnešních dnů poslední využívanou součástí celého zařízení.
Cestou nad údolím Černého ručeje po půl kilometru dorazíme k dalšímu háčkovému vleku atypické konstrukce (B). Ač podpěry, lano i horní pohonná stanice vypadají ještě v uspokojivém stavu, dolní stanici již jsme nalezli zcela zarostlou mezi vzrostlými smrky – vlek tedy nemohl být provozován již minimálně patnáct let.
Po návratu do areálu Janova hora potkáme během výstupu zbytky dalšího kotvičkového vleku Transporta VL 200 (C), ze kterého již jsou v terénu k nalezení jen zarůstající zbytky povalených stanic a rezivějící podpěry. Příjemnější pohled nabízejí kompletně zachované technologie dvou dalších kotvičkových vleků (D, E), které najdeme ve vzájemné blízkosti, několik stovek metrů jižně od předchozího. Naopak již jen zarůstající zbytky částí podpěr jsou k vidění u dvou dalších vleků v rámci našeho pomyslného skanzenu, které najdeme o dalšího půl kilometru dále směrem k Rovince, u skupiny chat v Zákoutí. V případě vleku F se jednalo o atypický vlek s portálovými podpěrami, který bohužel jen těsně unikl naší fotodokumentaci (podle snímků z roku 2014 byla ještě celá jeho technologie v terénu). Podle jediné dochované podpěry se pak v případě vleku H jednalo opět o vlek kotvičkový, s podobnou konstrukcí, jakou měl vlek, který jsme potkali dříve v rámci našeho pátrání (B). V terénu dosud v Zákoutí zůstává poslední vlek (G), 400 m dlouhý talířový typu EPV 300, který soudě podle míry zarostlosti jeho trasy již rovněž není několik let provozován.
Vydáno: 11.8.2020
Aktualizace: