„Lyžařský vlek v Ratiboři byl budován se záměrem nabídnout nejen místní mládeži, ale i širší veřejnosti možnost zimního sportovního vyžití. Myšlenka tehdejšího tajemníka MNV zaujala vedení v Ratiboři a podporu ji vyjádřil především předseda Josef Zubíček. Spolu pak s tajemníkem Stanislavem Hašou vybírali v roce 1983 místo pro lyžařský vlek. Objížděli jednotlivá údolí a hledali vhodný svah. Hlavními podmínkami výběru místa pro výstavbu vleku byla vzdálenost od obce, přístupová komunikace, terén pro lyžování, dostatečné sněhové podmínky a možnost parkování. Z vybraných lokalit vše nabídlo údolí Kobelný.
Samotný MNV v Ratiboři nebyl tehdy schopen pokrýt finančně celou nákladnou investici, proto požádal o dotaci na odboru cestovního ruchu KNV v Ostravě. Dotace byla schválena a investorem stavby se stal ostravský METASPORT. Byl vybrán lyžařský vlek typ TLV – 12, který nám vyhovoval a byl určen pro širokou lyžařskou veřejnost. Vysoký komfort přepravy byl zabezpečen samoobslužným provozem, čehož si cenili především zkušenější lyžaři. Regulaci dopravní rychlosti při nastupování přivítali pak méně zdatní lyžaři, obzvláště lyžaři začátečníci. Svou konstrukcí se vlek řadil mezi vleky tzv. střední řady.
Výstavba začala v jarních měsících v roce 1984 betonáží patek pod sloupy a přípravou pro nástup METASPORTU Ostrava, který v letních měsících provedl montáž celého vleku. Samotný vlek byl dlouhý 480 m, převýšení terénu bylo 100 m. Zařízení náleželo pod správu DP MNV Ratiboř (DP MNV - Drobné provozovny Místního národního výboru v Ratiboři, které vedl Oldřich Matula). Zároveň s výstavbou vleku se prováděla i stavba obslužné chaty a sociálního zařízení. Do stavby se zapojilo mnoho obětavých místních brigádníků, kteří bezplatně odpracovali množství hodin zejména o sobotách a nedělích. DP MNV vedly záznamy o odpracovaných hodinách a brigádníky pak odměnily formou permanentek na lyžařský vlek. Z těch, kteří odpracovali v počátcích stavby největší počet brigádnických hodin, můžeme jmenovat Jiřího Halmazňu, Jiřího Uličníka, Jaroslava Machálka ml., Antonína Kulhánka, Jiřího Slováčka, Josefa Maniše, Vladimíra Valčíka, Zdeňka Heryána, Jaroslava Sedláka, Josefa Machalu, Oldřicha Matulu, Jana Janíčka.
První dny sezóny provozu ukázaly veliký zájem lyžařské veřejnosti, zejména mládeže, která si našla první do Kobelného cestu. Zima byla tehdy velmi příznivá s bohatou nadílkou sněhu. Malá obleva, která zimu provázela, zastihla vlek mimo provoz a poruchu pracovníci METASPORTU Ostrava rychle odstranili.
Služby na vleku si vzali pod patronát brigádníci, kteří zde trávili dny volna a zajišťovali provoz. Ve službách se střídali: Stanislav Válek, Oldřich Bělíček, Jiří Uličník, Jan Rožnovják, Karel Vaněk, Jaroslav Machálek, Stanislav Haša, Oldřich Matula, Petr Chytil, Miloš Vala, Břetislav Bierza, Jiří Slováček, Miroslav Vaculík, Libor Mořkovský, Petr Kotrla, Petra Kovářová. Vedoucím vleku byl stanoven pan Antonín Kulhánek, provoz zajišťoval rovněž Josef Maniš.
ČSČK v Ratiboři se iniciativně ujal zajišťování zdravotnických služeb ve dnech volna a jejich členové zde odvedli kus záslužné práce. První sezóna nebyla bohatá na úrazy, a to patřilo ke kladu zařízení. Do Kobelného si našlo cestu mnoho místních i přespolních lyžařů a dokonce jsme zde přivítali i lyžaře z tehdejší NDR. Přijížděly autobusové zájezdy z širokého okolí. Slyšeli jsme chválu na areál vleku, ale také na krásné prostředí valašské krajiny.V roce 1985 byla dokončena a zkolaudována stavba obslužné chaty lyžařského vleku, která sloužila jako zázemí pro lyžaře. V chatě byla podávána teplá jídla a nápoje. Chata nabízela i ubytování pro školní lyžařské kurzy.
V zimním období se zde konaly nejen lyžařské kurzy okolních škol, ale i karnevaly na sněhu a lyžařské závody pro místní mládež. V jarních měsících se chata stala cílovou stanicí zahajovacího pochodu 100 jarních kilometrů, pochodu „Po stopách osvoboditelů“. V létě sloužila turistům k ubytování.
Před rokem 1989 se zhoršovaly sněhové podmínky a vzhledem k tomu, že zde nebylo vybudováno zasněžování, pokazily se podmínky pro lyžování.
Po roce 1989 byl vlek spolu s chatou dán do pronájmu panu Antonínu Kulhánkovi. Ten poskytoval v chatě ubytování a vlek provozoval do roku 1998. Po tomto roce byl vlek demontován na základě rozhodnutí vedení obecního úřadu a odvezen na Vsacký Cáb.
Dnes již na lyžařský vlek zůstaly pouze vzpomínky. Zachovaly se však fotografie, které dokumentují, že se zde mnozí naučili lyžovat a dodnes rádi na své začátky lyžování vzpomínají.“ Vydáno: 8.10.2021
Aktualizace:
