Zůstaneme ještě v oblasti nízkotatranského Chopku, na kterém byl původně plánován daleko rozsáhlejší areál. Jako perspektivní pro další rozvoj lyžařské nabídky v rámci Demänovské doliny byl dlouhodobě považován západní směr. Výstavba klíčové odpojitelné sedačkové lanové dráhy Transporta z Otupného na Močilku (později šťastně přejmenovanou na Brhliská) však byla mnoho let odkládána a nakonec realizována až v 80. letech v podobě čtyřmístné kabinky od Tatrapomy. Její druhý úsek, projektovaný z doliny Zadné vody na Poľanu, a vleky do dvou zbývajících derešských kotlů pak již realizovány nebyly. I přes znatelný rozvoj střediska za poslední roky se nabídka sjezdových tratí na Chopku ve srovnání s minulostí spíše snižuje - zcela do zapomnění upadly kdysi značené sjezdové tratě Májová (horní část) a Rodinná na severní a Medvedia, Svišťovka a Lúčna na straně jižní, o řadě bez náhrady demontovaných vleků nemluvě. Jako zcela nereálný se v tomto světle jeví v 60. letech původně zamýšlený obrovský projekt lyžařského propojení Demänovské doliny s dolinou Jánskou a následně Bocianskou.
Poslední ze jmenovaných dolin díky kvalitě svých lyžařských terénů dlouhodobě přitahuje projektanty lyžařských areálů a projekt lyžařského střediska tu již několikrát začal nabývat konkrétnějších obrysů. V 70. letech byla schválena výstavba střediska lyžařsky propojujícího obce Nižnou a Vyšnou Bocu přes vrchol Rovné hole (1723 m n. m.). Sjezdové tratě s délkou 4-5 km překonávající převýšení kolem 700 m by směle konkurovaly terénům na Chopku, využití by našly i rozsáhlé luční terény v dolních částech svahů, zejména v okolí Nižné Boce. V oblasti Bocianské doliny bylo nakonec vystavěno osm malých a lyžařsky nepropojených areálů, z nichž pět již zaniklo (vleky Transporta VL 1000 resp. 500 Nižná Boca – Plešina a Vyšná Boca - Športhotel byly demontovány, stejně tak kotvičky Nižná Boca – Flos a Malužiná - Poľana; v terénu dosud zarůstá dvakrát lomená Tatrapoma H z Nižné Boce pod Fišiarku). Myšlenka výstavby areálu nad Nižnou Bocou byla oživena i v posledních letech, byť v menším rozsahu počítajícím jen s využitím severovýchodního svahu Chopce (1548 m n. m.). Zde měly vyrůst čtyři sedačkové lanovky a několik vleků, přičemž plochu 62 hektarů mělo zabírat 7,5 km sjezdových tratí. To vše doplněno zasněžovacími nádržemi, stravovacím zázemím a ubytováním pro 1350 hostů v hotelích a apartmánových domech. Překážkou v započetí výstavby se ukázaly být zejména dotčené pozemky spadající do vlastnictví zhruba 350 majitelů. Záměr nicméně nadále zůstává součástí územního plánu Nižné Boce.Plánů na výstavbu rozsáhlých lyžařských areálů nebyly ušetřeny ani Tatry. S ohledem na konfiguraci terénu se s využitím pro sjezdové lyžování počítalo především v Tatrách Západních (jen v 60. letech byla zvažována výstavba lanovky a sjezdovek ve Veľké Studené dolině). Zdaleka největší areál byl v 70. letech naprojektován v Roháčské dolině. Nutno podotknout, že příslušné terény byly pro sjezdové lyžování v dávnější minulosti, kdy ještě sjezdové lyžování nebylo tak úzce spojeno s tehdy celkem vzácnými lanovkami a vleky, hojně lyžařsky využívány, včetně pořádání významnějších sjezdařských závodů. Ubytování 1700 lyžařů mělo zajišťovat devět hotelů a bungalovy koncentrované v prostoru Zverovky a o něco výše v Roháčské dolině na Adamcule. Páteřními lanovkami plánované sítě osobních dopravních zařízení měly být dvojúseková kabinová lanovka Adamcuľa - Roháčske plesá – Predné Zelené, kabinková lanovka Zverovka – Brestová a sedačková lanovka Adamcuľa – Kaktusová hora. Kromě jediné realizované 1300 m dlouhé Transporty ve Spáleném žlabu (postavené již v roce 1969, později nahrazené Tatrapomou H a následně fixní čtyřsedačkou) mělo sedm vleků stejného typu obsluhovat svahy Salatína, Spálené a Smutné doliny. Perspektivně se uvažovalo o propojení lanovkou na Žiarskou dolinu, kde byly nakonec v lokalitě Pod Prostredným postaveny pouze dva krátké háčkové vleky. Podobně skončily i plány na Podbanském, kde byly namísto tříkilometrové lanovky na Kotlovou postaveny jen krátké vleky na úpatí svahu.
Rozsáhlejší projekty se neomezovaly pouze na nejvyšší slovenské hory a několik takových bylo posuzováno i v posledních dekádách – vzpomeňme například 100 km propojených sjezdových tratí jižně od Spišské Nové Vsi (projekt Spišský Raj) či výrazné rozšíření střediska na Veľké Rači (projekt Gondola). Několik vizualizací a další informace naleznete v závěru připojené galerie, za historickými snímky z lokalit zmiňovaných v rámci našeho článku.
Vydáno: 30.5.2021
Aktualizace:
