První lyžařský vlek na elektrický pohon byl na území Slovenska dokončen v roce 1943. Na své 2570 metrů dlouhé trase od Štrbského plesa pod Solisko překonával převýšení 490 metrů. Vlek využíval technologie dodané firmou Von Roll, kterou byly osazeny dřevěné podpěry vlastní výroby. Lyžařům závěsy k tažnému lanu připínala obsluha s využitím shodného mechanismu, jakým fungovaly pozdější háčkové vleky. Závěs byl lanem spojen přes ruční pojistku s opaskem, který měl lyžař upevněný kolem boků. Úspěšně nasednout a absolvovat celou trasu vleku, který již ve své délce nebyl nikdy v Československu překonán, vyžadovalo dostatek zručnosti. Vlek si také zahrál v dodnes oblíbené filmové komedii Anděl na horách (1955). V roce 1969 byl tento vlek demontován a prakticky nahrazen první fixní dvojsedačkou z dílny Transporty Chrudim, vedenou v odlišné trase.
Druhý lyžařský vlek na Slovensku začal být stavěn v roce 1946 podnikatelem Lichardusem od Skalnatého plesa pod Lomnické sedlo. Lokalita byla pohodlně dostupná kabinovou lanovkou z Tatranské Lomnice, která byla v té době nejdelším přepravním zařízením svého druhu na světě. Vlek však nikdy nebyl uveden do provozu (práce byly přerušeny zřejmě v důsledku znárodnění firmy investora po roce 1948). Podpěry vleku pak ještě deset let stály v terénu, než byly v roce 1958 poškozeny lavinou. Ve stejném roce pak Transporta uvedla do provozu jednosedačkovou lanovku ze Skalnatého plesa na Lomnickou vežu, kterou koncem 70. let nahradila současná lanovka od Pomy (vyrobená již ve spolupráci se vznikající Tatrapomou), vedená do Lomnického sedla.Ze všech tatranských středisek prošla právě Tatranská Lomnica za poslední desítky let největší proměnou. Již od roku 2010 je zde mimo provoz areál Jamy, ve kterém bývaly provozovány dva delší a jeden kratší vlek. V 90. letech byl ze svahu odklizen vlek Transporta VL 1000, postavený v roce 1967. Dostupný byl traverzem od níže položeného, druhého vleku na Jamách, kterým byla od roku 1979 Tatrapoma H délky 447 metrů. Díky umělému zasněžování v 90. letech přilehlý středně náročný svah často zachraňoval sezónu v Tatranské Lomnici. V prostoru těžiště současného areálu tehdy vedla jen jediná úzká sjezdovka. Za zmínku rovněž stojí v kosodřevině dodnes patrný průsek druhé, mimořádně náročné sjezdovky opuštěné již v 80. letech, po které se dalo ze Skalnatého plesa sjíždět k západní části Tatranské Lomnice.
Pomyslné třetí místo mezi tatranskými středisky dlouhodobě zastával areál Hrebienok, dostupný pozemní lanovkou ze Starého Smokovce. Jeho hlavní sjezdovka, tzv. Horná lúka, svým 40% sklonem budila respekt i u zkušených lyžařů a sloužila pro pořádání četných závodů ve slalomu. Pro její obsluhu byl v 60. letech vystavěn v paralelním lesním průseku vlek Transporta VL 1000, který byl na přelomu 70. a 80. let nahrazen dvěma Tatrapomami H 80 a H 130. Jejich horní stanice se však nacházejí o zhruba 100 výškových metrů níže oproti původní Transportě, díky čemuž lyžaři absolvovali sjezd bez nejprudší a navíc úzké horní části louky. Další Tatrapoma H, tentokrát unikátní – jediný vyrobený typ H 40, byla ve stejné době instalována na níže položený mírnější svah v blízkosti horní stanice pozemní lanovky. Areál je již mnoho let mimo provoz a Horná lúka je skoro zarostlá náletovými dřevinami. Trasu Tatrapomy H 40 zase přerušila stavba Tatranského dómu.
Dnešních dnů se nedočkal jediný z vleků, které byly provozovány v blízkosti horských chat – lyžovat se díky nim dalo např. v blízkosti Popradského plesa, Sliezskeho domu či u Zeleného plesa. Zatímco v těchto třech případech se jednalo o háčkové vleky délky zhruba 200 m, celých 518 m dlouhý dvojmístný vlek Transporta VL 500 nabízela Kežmarská chata. Lyžování na nenáročném svahu s převýšením 112 m, zvaném Jeruzalem, ukončil požár chaty v roce 1974. Ještě výše položené lyžařské terény byly využívány pro trénink závodníků v rámci letní přípravy. Nejdéle se udržel sníh ve Velké Zmrzlé dolině, ve které bylo možné až do konce července vyznačit dráhu pro obří slalom dlouhý až 1400 m s převýšením 240 metrů, a pro slalom speciál trasu dlouhou 500 - 600 m s převýšením 170 metrů. Po zbytek léta se lyžaři stěhovali ještě výše, na 300 - 400 m dlouhá sněhová pole pod Baraním sedlem. Běžkařům k letní přípravě sloužil terén v kotli pod Černým štítem, kde se dařilo vytvořit zhruba půlkilometrový okruh s minimálním převýšením. Aby lyžaři nemuseli denně absolvovat náročný výstup z Brnčalovy chaty, byla na obvyklém dolním okraji sněhových polí ve Velké Zmrzlé dolině ve výšce 2050 m n. m. zvažována výstavba ubytovny. Ze stejného místa byl provozován navijákový vlek, který měl v rámci projektu, zahrnujícího ještě výstavbu nákladní lanovky od Zeleného plesa, být nahrazen modernějším přepravním zařízením. Z realizace záměru však nakonec sešlo. Další navijákový vlek využívali k tréninku lyžaři TJ Vysoké Tatry v závěru Velké Studené doliny, v blízkosti Pustého plesa. Vydáno: 27.6.2021
Aktualizace:
