KĽAČIANSKA MAGURA. Cestou na hlavní hřeben Kriváňské Malé Fatry po zelené značce přes Chatu pod Kľačianskou Magurou turisté stoupají podél lučního terénu, tzv. Dlhé lúce, který býval po mnohá desetiletí sjezdovou tratí. Závody ve slalomu o Pohár Malé Fatry, které zde byly pořádány v 50. a 60. letech, byly vyhlášené svojí náročností.

Z původně zde schválené výstavby sedačkové lanovky, jejíž technologie měla být přesunuta z Pusteven, bohužel sešlo. Páteřním zařízením se následně stal v roce 1958 vlek Turdus na naftový pohon, který se svými 1250 m patřil k nejdelším zařízením svého druhu (v mapě, kterou naleznete v rámci fotogalerie, je označen písmenem A). Poté, co po dvaceti letech provozu tento vlek dosloužil, již nikdy nebyl plnohodnotně nahrazen. V dolní třetině svahu, na levé straně Dlhé lúky, byl v roce 1978 instalován 300 m dlouhý kotvičkový vlek (B), nyní již na elektrický pohon. Další výstavba vleků byla spojena s četnými problémy se získáváním potřebných povolení. Dva vleky se nakonec podařilo získat díky jejich vyřazení ve středisku Vrútky - Piatrová – v roce 1985 byl v blízkosti Chaty pod Kľačianskou Magurou instalován 200 m dlouhý kotvičkový vlek (C) a další, tentokrát talířkový vlek typu EPV-300, byl v roce 1986 z Piatrové přesunut na dojezd původní závodní tratě do lokality Pirť (D). Brzy nato byl tento vlek přestěhován na Roveň (E), kde navazoval na kotvičkový vlek na Dlhé lúce, aby byl nakonec přestěhován potřetí, tentokrát jako náhrada kotvičkového vleku u chaty (F). Zajímavostí je, že všechny tyto vleky byly vybudovány bez stavebního povolení a neprošly kolaudací.
klmagura klmagura Nečekanou naději na oživení areálu vyvolala výstavba půlkilometrového vleku Tatrapoma H na svahu Galie v roce 1993 s horní stanicí v blízkosti Chaty pod Kľačianskou Magurou (G). Jeho plnohodnotné využití však omezovala obtížná dostupnost pro běžné lyžaře, kteří k vleku museli absolvovat relativně náročný výstup. Tento vlek, podobně jako kotvičkový vlek na Dlhé lúce, byl během posledních pěti let demontován. V terénu tak zůstal jako poslední chátrající vlek EPV-300 u chaty. Pro úplnost bilance lyžařských zařízení na jižním svahu Kľačianské Magury ještě dodáváme, že jeden krátký lanový vlek byl provozován v dolní části Dlhé lúky vrúteckým lyžařským klubem (H) a další vlek, o kterém se nám nepodařilo získat bližší informace, se nacházel v lokalitě Mikanová v dolní části svahu, jen kilometr od Turčianských Kľačan. Z hlediska počtu demontovaných vleků se tak Kľačianska Magura řadí k největším zaniklým lyžařským střediskům na Slovensku.

Za informace k tomuto článku a poskytnutí dobových fotografií děkujeme panu Ľubomíru Bernátovi.
Vydáno: 28.7.2019


Aktualizace:
-