Prvním přepravním zařízením na tomto svahu byl od roku 1972 navijákový vlek s motorem z motocyklu Jawa 350, který zkonstruovali studenti SPŠ v Jedovnicích. Klíčovou pro rozvoj adamovského areálu pak bylo ustavení Lyžařského oddílu TJ Spartak Adamov z iniciativy trenéra mládeže Jiřího Čtvrtníčka v roce 1978. Pod vedením Františka Nováka se pak významně rozšířily možnosti lyžování v lokalitě - sjezdová trať pod vysokým napětím byla v roce 1979 prodloužena na 350 metrů. Pro účely rekreace byla na dvanáct let vyčleněna část lesního fondu, což umožnilo vytyčení průseku pro vlek a další sjezdovku, kterou bylo 100 metrů slalomového svahu se 40% sklonem. Podařilo se angažovat buldozeristu ze stavby silnice k adamovskému hřbitovu, který terén srovnal a následným zatravněním byl získán povrch hladký natolik, že umožnil lyžování při minimální cca deseticentimetrové sněhové pokrývce. Pro zalévání trávy byli zpočátku angažováni i místní hasiči. Obsluhu lyžařských terénů nadále zajišťoval navijákový vlek, který byl nyní již spouštěn do nově vytvořeného průseku, a například v roce 1979 na něm bylo přepraveno při 410 jízdách 3350 lyžařů. Vlečení 12 lyžařů na jednom laně přes konkávní terén se však neobešlo bez komplikací včetně nepříjemných úrazů, a proto bylo rozhodnuto o výstavbě robustnějšího zařízení. Dle předlohy zvratkových dvojvleků na Kohútce byla na základě dokumentace získané od jejich vynálezce, Josefa Šperky, v roce 1981 zahájena výstavba obdobného zařízení. Vlek délky 200 m se čtyřmi podpěrami překonával převýšení 60 metrů. O výrobu většiny součástek vleku se zasloužily pomocné provozy Adamovských strojíren, pouze některé komponenty, jako například lanovce ve stanicích, byly získány z Ostroje Opava. Pohon zajišťovaly vyřazené 4,5kW výtahové motory umístěné v horní stanici, která se stala součástí nově vybudované chaty. Ta sloužila navíc jako pokladna, šatna a sklad, s lyžařskou klubovnou v podkroví. Na pracích v areálu se podíleli členové oddílu TJ, kteří zde v letech 1978-1983 odpracovali více než třináct tisíc brigádnických hodin. Výstavba vleku byla ukončena v roce 1982 a jeho pravá větev poprvé spuštěna v lednu 1983. Na slalomový svah a část trasy vleku bylo instalováno osvětlení pro večerní lyžování a po roce zprovozněna i levá větev vleku. Areál byl nadále zvelebován, pořízena byla elektrická časomíra, pro zlepšení fungování zázemí vyhloubena studna, či srovnána plocha pro hřiště poblíž klubovny. Díky příznivému mikroklimatu se i přes nadmořskou výšku kolem 400 m Pod dráty lyžovalo v každé sezóně - celkem pak v letech 1978-1988 to bylo 559 dnů, z nichž 208 dnů, zpravidla přes víkendy, areál sloužil i veřejnosti.
Výrazné zhoršení sněhových podmínek na přelomu 80. a 90. let se podepsalo na útlumu areálu, lyžařský oddíl se pak začal orientovat na jiné aktivity, převážně cyklistiku. Lyžařský vlek Pod dráty byl v průběhu 90. let demontován a lesní průseky navráceny do lesního fondu. V současnosti je v terénu dosud k nalezení chata, jejíž součástí byla horní stanice vleku, která nyní slouží jako zázemí oddílu orientačních běžců. Ve zbývajících, nyní zcela zarostlých částech areálu, pak již vůbec není znatelné, že se zde řadu let lyžovalo.
Za veškeré podklady pro tento článek velice děkujeme adamovskému patriotovi a zastupiteli Karlu Truhlářovi, vedoucímu lyžařského oddílu TJ Spartak Adamov Františku Novákovi a lyžařskému trenérovi Jiřímu Čtvrtníčkovi. Vydáno: 22.8.2021
Aktualizace:
